EVA STEJSKALOVÁ – NÁVRATY

 

 

Eva Stejskalová (*1989)

18. 11. 2019– 4. 1. 2020

Eva Stejskalová je absolventkou ateliéru Malby doc. Aleše Ogouna na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.

Pro její práci a způsob přemýšlení je klíčové vzájemné působení člověka a krajiny a koloběh života. Fascinuje jí hlavně jeho pomíjivost a výjevy každodennosti, v kterých ráda objevuje symbolická sdělení. Velice důležitý je pro ni také materiál, z kterého obrazy vznikají, ráda pracuje s jakousi jeho pamětí. Často používá materiál nalezený na místech souvisejících s myšlenkou obrazu, což je příznačné pro celý její umělecký koncept.

Výstava Návraty spojuje dvě série Poutnice a Pomíjivost.

V rámci série Poutnice se autorka vydala na přechod Šumavy. Při svém putování sledovala, co se s člověkem děje, když putuje osaměle krajinou, vnímala rytmus kroků, proměny okolí…

Záměrem bylo tuto zkušenost uplatnit ve své práci a prostřednictvím poutnice jako průvodkyně vytvořit dílo vypovídající o aktuálním stavu umělkyně a jejím názoru na život. Poutnice je autorčinou diplomovou prací, takže se jedná rovněž o takové ohlédnutí poutnice, v tomto případě samotné tvůrkyně, a vyrovnání se s faktem, že jedna etapa života končí a další dobrodružství začíná.

Nakonec vznikla série čtyř obrazů. Malířce šlo spíše o dojem přítomnosti figury, než o její jasné vyobrazení. Figurální prvky jsou zde zachyceny formou jakýchsi fragmentů zasazených do prostředí na pomezí iluze a skutečnosti. Fragmenty jsou vůči okolí vymezené materiálem režného plátna, jež je místně doplněné o strukturální kresbu uhlem. Na našepsované části je jemná malba v kombinaci hlinky a akvarelu.

Pro nastínění co se na obrazech odehrává, může sloužit obraz bosých nohou v trávě, jako zástupná situace pro vyjádření rozpoložení čisté radosti z kontaktu s krajinou. Je to ten pocit, kdy se člověk vrátí do role objevitele jako v dětství a věci běžně přítomné v jeho okolí ho najednou fascinují.

V průběhu práce vznikl nápad vytvořit jako nedílnou součást díla oblek pro poutnici, který by doplňoval sérii obrazů. Jsou v něm vetkány autorčiny konkrétní zážitky z cest.

Pomíjivost navazuje na starší stejnojmennou práci. „Připadá mi, že člověk by nejraději zapomněl, odkud pochází, a kam se zase jednou vrátí. Jako by se skrýval před pomíjivostí, které je svědkem každý den, protože mu jasně připomíná vlastní smrtelnost.“ Jednalo se o prostorovou instalaci, náznak stavby v jejích hlavních liniích inspirovaný architekturou hrobek a svatyň. Zásadním prvkem stavby byl kruh, symbol věčnosti bez začátku a konce a vegetačního cyklu. Kruh byl umístěn v centru nejvyšší části konstrukce, k němu byly navázány obrazy na provazech, od kruhu směřující šikmo k zemi směrem ven z půdorysu konstrukce. Na obrazech byly namalovány situace, které v autorce evokovaly pomíjivost nashromážděnou v průběhu práce. Jedná se například o nalezené zátiší slepýše pojídaného plošticemi. Krásný příklad životního cyklu, děsivý, ale přirozený výjev, ze starého se rodí nové.

Pomíjivosti, jak už je výše zmíněno, autorka přisuzuje jistou cykličnost, tak se stalo, že jako reakci na životní události vznikla potřeba se k tématu vrátit. Ze starého zůstal kruh, který je zde v podobě kruhového formátu obrazu. Tentokrát malířka vtiskla pomíjivosti podobu rostlin s pracovním názvem pomíjivky. Rostlinná říše přináší Evě Stejskalové mnoho inspirace a pomíjivost je na nich krásně patrná.

Produkce: Lucie Vojtíšková

Grafická úprava: Martin Ponec

 

Pozvanka