Petra PJOTRA Buzková – Na cestě

Petra PJOTRA Buzková (*1987)

Galerie pod Palmovkou
9. 9. – 19.10. 2019

PJOTRA absolvovala Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde studovala malbu v ateliéru doc. MgA. Petra Kvíčaly. Hlavním autorčiným vyjadřovacím prostředkem je malba, ve které klade důraz na citlivé zacházení s barvou. Tématem jejích obrazů je zejména její osobní svět, ve kterém se v současné době se věnuje přírodě a bytí člověka v ní. Výstava prezentuje nejnovější tvorbu ze tří cyklů, které autorka postupně rozšiřuje.

Každý se ve své hlavě vydáváme opakovaně na cestu prostřednictvím vlastních myšlenek. PJOTRA umožňuje divákovi skrze svou tvorbu „čtení svých myšlenek“, ale zároveň jej navádí na jeho vlastní cestu.

„Často se mi stává, že se mě můj muž ptá, kde cestuji? Asi je to vždy, když mám takový ten zasněný pohled do dáli, jako bych hleděla na horizont z vrcholků hor, zatímco ve skutečnosti sedím v důlku naší prosezené pohovky. Na zmíněný dotaz většinou odpovídám: ,,Kde cestuji? Tak nějak všude možně.“ … ,,Hmm.“ Odpoví mi můj muž s výrazem, který naprosto vyjadřuje jeho nespokojenost s mou reakcí.

Mnohdy je totiž velmi obtížné popsat tok myšlenek tak, aby dávaly v mluveném projevu smysl a to nemluvím o snech. Proto si často sama pro sebe rekapituluji tok svých myšlenek, jelikož je pro mě někdy až zarážející, kam až může mozek jednotlivé informace posouvat a rozvíjet. To vše se dosti často děje neuvědoměle a bývá to až otravné. Hlava často nejde vypnout.

Jsou však i situace, kdy si takzvaně cíleně vnitřně cestuji. Hlavně ve chvílích, kdy člověk hledá klid a rovnováhu. Někdy stačí jet tramvají číslo 17 směr Braník a pohled z okénka na Vltavu mi k nalezení klidu stačí. Jsou ovšem též chvíle, kdy intenzivně bděle sním a vracím se v myšlenkách do míst, kde mi vždy bylo dobře. Cítím vůně a hlavně vidím barvy, někdy výrazné a kontrastní, jindy vnímám monochromatický celek, který se těžko popisuje, hra světel a stínů a občas obrys něčeho konkrétního.

Mozek spoustu informací redukuje, což znamená, že ze spousty zážitků si pamatujeme jen fragmenty, které se jen těžko spojují v celek. Nic to ale nemění na tom, že daný moment pro nás má svou specifickou důležitost a sílu, kvůli které se v nějaké redukované formě zjevuje v naší mysli dál ať už je vyvolán vědomě či nevědomě.

Výstava Na cestě je tedy reflexe cesty vnitřního člověka, můžeme mu říkat duše, která je v obrazech symbolicky vyjádřena stylizovanými postavami nebo bytostmi fantaskními, vycházejícími ze studia reálných živočichů. Všechny postavy či živočichové v obrazech jsou symbolickým vyjádřením mého vztahu k přírodě a jejího individuálního vidění a touha v ní být více zastoupena fyzicky. V některých obrazech je krajina vyjádřená téměř prázdnem, čímž reaguji na ony intenzivní, ale rozostřené vzpomínky.

Na cestě je o duševním propojení člověka a krajiny a o nacházení jejích krás na místech, na kterých bychom je možná zprvu nehledali.

Uvědomila jsem si také, že mým cílem není být v krajině a malovat, ale být v krajině a ,,jen být“ a poté se na ni prostřednictvím malby rozpomínat.“

Kurátorka: Lucie Vojtíšková
Grafická úprava: Martin Ponec

Pozvanka